Reference

Asi jako každý suchozemec jsem vždy při návštěvách letních přístavišť obdivoval nádherné loďky, lodě a luxusní yachty zlehka se pohupující spolu s posádkou, která shlížela z výšin svých palub na kolemjdoucí zvědavé a v mém případě i závidějící oči . Vždycky jsem si přál něco takového zkusit a byť jen na malou chvíli okusit ten pocit být na ní nebo s nimi. Ani v nejmenším jsem však nedoufal, že bych někdy takovou loď nebo snad dokonce yachtu mohl sám ovládat nebo dokonce vyplout samostatně bez dozoru všudypřítomné posádky. Jenže znáte to. Když něco  nemůžete mít o to více po tom toužíte. Od svých kamarádů jsem kdysi slyšel, že něco obdobného je možné zažít v Holandsku a to jak na kanálech tak snad i na menších či větších jezerech. Po několika usilovných internetových pátracích a zkušebních akcích jsem se dostal na tyto stránky kapitána Petra Chrastila. Ten se mě ujal s bezprostředním zaujetím pro danou věc a když vyslechl moji pohádku o neuskutečněném snu snažil se mě dostat do obrazu a přiblížit mne k jeho naplnění. Překvapivě jsem zjistil, že by nemuselo jít o sen,  ale o skutečnou parádní dovolenou. Slovo dalo slovo a i přes pokročilý termín se snažil Petr Chrastil maximálně vyhovět mým přáním jak ve vztahu k volbě lodi tak i termínu vyzvednutí a odevzdání. Vzhledem k mému amatérismu (ve všem co se vody a lodí týká) si nás kapitán vzal do práce a teoretickou přípravou spočívající ve čtení vodních a námořních map, pravidel lodního provozu, vázání uzlů a obecného mravného chování na lodi i mimo ni. Mě a mé kamarády natolik nabudil, že jsme nedočkavě  očekávali nadcházející dobrodružství. Kapitán nás vybavil všemožnými informacemi včetně podrobného itineráře cesty směrem k maríně a tak nebyl problém se do stanoveného místa spolehlivě, ale hlavně včas dostavit. První pohled na námi zvolenou loď byl doslova ohromující. Nemohli jsme si na poprvé opravdu vybrat lépe. Nám doporučená a posléze i vybraná jachta byla jednou z největších lodí v maríně a tak z počáteční euforie rázně vznikly obavy zda budeme takovou „kočičku“ umět vůbec ovládat. Místní zaměstnanci jsou však asi zvyklí na leccos a tak nám trpělivě vysvětlovali co je k čemu a na co, jak s lodí zacházet, pohybovat se po ní atd. Po malé zkoušce s odborným dohledem nám popřáli pěknou dovolenou a my jsme vyrazili. Pocity jež jsme zažívali předčily naše očekávání. Jedním slovem bylo to supersupersuper. Loď poslouchala na slovo a byť je ve svém ovládání přeci jen trochu neohrabanější než jsme zvyklí z automobilu tak jsme si velice rychle zvykli a hned jsme chtěli všichni řídit. Tato počáteční nálada nám vydržela po celou dobu našeho pobytu na lodi. Přispěla k tomu totiž i Petrem Chrastilem vybraná trasa jež zřejmě vyplývá z jeho dlouholetých zkušeností. Proplouvali jsme jak malebnými vesničkami jež lemují plavební kanály tak i velkými městy,  pluli jsme na jezerech menších či větších a dokonce i na tom největším. Navštívili jsme hospůdky, pivovar, stará historická přístaviště a propluli jsme mnoha mosty a zdymadly. Po zakotvení jsme vyzkoušeli vypůjčená kola, která sama o sobě byla rovněž velkým zážitkem. Jejich neuvěřitelná váha ve spojení s vyladěným převodem, totiž směle konkurovala kolegy dovezenými horskými speciály takže se nám nezřídka kdy potupně koukali na záda. Ani jsem se nenadáli a naše cesta po Frísku se zhoupla do svého závěru a my jsme museli naši „kočičku“ s nelibostí opět odevzdat do domovské maríny. Týdenní pobyt uběhl neuvěřitelným tempem a naše naprosto jedinečné zážitky nebyly pokaženy ani závěrečným předávacím řízením. Holandští provozovatelé se chovali naprosto profesionálně, takže předání proběhlo zcela bez závad rychle a velmi přátelské atmosféře. Nezbývá tedy než tímto způsobem poděkovat jak Petru Chrastilovi, tak i holandským partnerům za zprostředkování splnění našeho snu a omluvit se místním obyvatelům za námi vyrobenou trochu větší vlnu a doufat, že někdy v budoucnu bude možné si takovouto akci zase zopakovat. Díky Petře a „HOJ“ 

 Luděk Strnadel s kamarády Petrem, Vojtou a svými rodinami  - Praha